Standard plemene

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 342 / 24.07.1996 / GB   
 
AUSTRALSKÝ OVČÁK
(Australian Shepherd)

ZEMĚ PŮVODU: USA
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.07.1996
POUŽITÍ: ovčácký a farmářský pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:
Skupina 1: ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 ovčáčtí psi
Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Ačkoli existuje mnoho teorií o původu australského ovčáka, současná podoba této rasy pochází výhradně z USA. Jméno rasy vzniklo z asociace psů s baskickými pastevci, kteří přišli v 19. století do USA z Austrálie. Popularita australského ovčáka postupně stoupala s rostoucí oblibou westernového jezdectví po druhé světové válce, zejména díky rodeům a koňským show v televizi nebo ve filmu. Jejich přizpůsobivá a učenlivá povaha z nich učinila oblíbené pomocníky na mnoha amerických farmách a rančích. Američtí chovatelé pokračovali v rozvoji plemene, udržovali jeho všestrannost, bystrost, silné ovčácké instinkty a zároveň jejich atraktivní vzhled, kterému vděčí za svou všeobecnou oblíbenost. Ačkoli každý jedinec je unikátní svým zbarvením a znaky, všichni australští ovčáci jsou nepřekonatelní v oddanosti své rodině. Jejich četné talenty zajišťují pokračování popularity tohoto plemene.

CELKOVÝ VZHLED: Australský ovčák je vyvážený, mírně prodlouženého rámce, se středně silnou kostrou a velikostí. Barvy srsti jsou rozmanité a individuální. Je pozorný a živý, mrštný a aktivní, zároveň je dobře osvalený, nikdy neohrabaný nebo těžkopádný. Srst je přiměřené délky a struktury. Ocas je kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: délka od hrudní kosti k zadní straně stehna by měla být větší než výška v kohoutku.

STAVBA TĚLA: pevná, středně silná kostra. Psi (samci) jsou dobře osvalení, maskulinní, nikdy však příliš robustní stavby těla. Feny by měly být zřetelně samičího typu, aniž by však byly příliš lehce stavěné.

POVAHA / TEMPERAMENT: Australský ovčák je inteligentní pracovní plemeno se silnými ovčáckými a hlídacími instinkty. Je spolehlivým společníkem a zároveň dostatečně vytrvalý k celodenní práci. Měl by být vyrovnané povahy, dobrosrdečný, zřídka svárlivý,  při prvním setkání může být ovšem poněkud zdrženlivý. Přílišná plachost, bojácnost nebo agresivita je přísně penalizována.

HLAVA: výrazných rysů, silná a suchá. Celková velikost má odpovídat velikosti těla.

MOZKOVNA:
Lebka: ploché až mírně vyklenuté temeno, někdy s mírně vyznačeným týlním hrbolkem. Délka je stejná jako šířka.
Stop: středně vyjádřený, dobře patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černou nosní houbu a pysky. Jedinci se zbarvením red merle a červení mají játrově hnědou barvu nosní houby i pysků. U jedinců se zbarvením merle jsou na nosní houbě povoleny malé růžové skvrny, které ovšem nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby u psů starších 1 roku, jinak je to posuzováno jako závažná vada.
Tlama: Stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu ze strany jsou roviny temene lebky a tlamy paralelní a oddělené dobře patrným stopem. Směrem od nasazení se  tlama mírně zužuje až k zaoblené špičce.
Zuby: plný chrup se silnými bílými zuby by měl tvořit nůžkový, případně klešťový skus.
Oči: Hnědé, modré, jantarové nebo jakékoli kombinace těchto barev jsou povoleny, včetně skvrn a mramorování. Mandlového tvaru, ani zapadlé, ani vystupující. Jedinci se zbarvením blue merle a černí jedinci mají černé okraje očních víček, jedinci se zbarvením red merle a červení jedinci mají játrově hnědou barvu okraje očních víček. Výraz: ukazuje pozornost a inteligenci, je ostražitý a dychtivý. Pohled by měl být ostražitý, ale přátelský.
Uši: trojúhelníkového tvaru, přiměřené velikosti a síly boltců, vysoko nasazené. V afektu se uši naklání dopředu nebo ke straně (jako růžicové ucho). Vztyčené nebo zavěšené uši jsou závažnou vadou.

KRK: Silný, střední délky, s mírně prohnutou horní linií, dobře navazující na ramena.

TRUP:
Hřbetní linie: přímá a silná, rovná a pevná od kohoutku ke kyčelním kloubům.
Záď: mírně šikmá.
Hrudník: nepříliš široký, ale hluboký, dosahuje až k loktům. Žebra jsou dobře klenutá a dlouhá. Hrudník není ani sudovitý ani plochý.
Břicho a spodní linie:  lehce vtažené k bedrům.

OCAS: rovný, kupírovaný nebo přirozeně zakrnělý, neměl by přesahovat 10 cm (4 palce) délky.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:
Ramena: lopatky jsou dlouhé, ploché, leží poměrně blízko u kohoutku a jsou dobře uložené.
Nadloktí: přibližně stejné délky jako lopatka, nasedá v přibližně v pravém úhlu na linii ramen, takže hrudní končetiny směřují přímo dolů, kolmo k zemi.
Končetiny: rovné a silné. Silné kosti, oválné spíše než kulaté.
Nadprstí: střední délky a velmi mírně ukloněné. Přední paspárky mohou být odstraněné.
Tlapky: oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:  pánevní končetiny jsou od sebe vzdáleny přibližně stejně jako hrudní končetiny v plecích. Zaúhlení mezi pánví a stehnem odpovídá úhlu mezi lopatkou a nadloktím u přední končetiny, tj. přibližně 90°.
Koleno: zřetelně vyznačené.
Hlezenní kloub: středně úhlený.
Hlezna: krátká, směřují kolmo k zemi a jsou vzájemně paralelní při pohledu zezadu. Zadní paspárky musí být odstraněné.
Tlapky: oválné, kompaktní, se sevřenými, dobře vyklenutými prsty. Polštářky jsou silné a pružné.

POHYB: Australský ovčák se pohybuje plynule, volně a lehce. Jeho pohyb je rovněž typický velkou pohyblivostí a vyrovnaným krokem s dobrým pokrytím prostoru. Jak hrudní, tak pánevní končetiny se pohybují rovně kupředu a paralelně se střední linií těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou párů končetin přibližují ke střední linii, přičemž hřbetní linie zůstává pevná a rovná. Australský ovčák musí být pohyblivý a schopný kdykoli změnit směr nebo rychlost pohybu.  
 
OSRSTĚNÍ:

SRST:
Středně hrubé textury, rovná až zvlněná, odolná vůči klimatickým vlivům, střední délky. Množství a kvalita podsady se liší v závislosti na klimatu. Na ušních boltcích, na hlavě, na přední straně hrudních končetin a pod hlezny je srst krátká a hladká. Zadní část pánevních končetin a záď jsou pokryté přiměřenými "kalhotami" delší srsti. Delší srstí je také tvořená "hříva" a "límec" na krku, nápadnější u psů než u fen. Netypické osrstění je považováno za vážnou vadu.

BARVA:
Blue merle, černá, red merle, červená - s i bez bílých znaků, a / nebo pálených skvrnek, to vše bez jakýchkoli preferencí. Linie bílého límce nepřesahuje kohoutek. Bílá barva je přípustná na krku (jak na části, tak po celé ploše límce), na hrudi, na končetinách, na spodní straně tlamy, na střední linii hlavy a také jako bílý znak na spodní straně hrudníku délky až 10 cm (4 palce), měřeno v horizontální linii od lokte. Na hlavě by bílá barva neměla převažovat a oči by měly být obklopeny barevnou srstí s dostatkem pigmentu. U zbarvení merle se s rostoucím věkem barvy celkově ztmavují.

VÝŠKA:
Výška v kohoutku: U psů (samců) je preferovaná výška v kohoutku  51-58 cm (20-23 palců), u fen 46-53 cm (18-21 palců). U velmi kvalitních jedinců nicméně není výška považována za diskvalifikující vadu.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo přílišná plachost
- podkus nebo předkus o více než 3 mm (1/8 palce). Ztráta kontaktu mezi řezáky způsobená kratšími středními řezáky není u jinak správného skusu považována za předkus. Zuby, které chybí nebo jsou zlomené následkem nehody, nejsou penalizovány.
- bílé skvrny u všech barevných kombinací, tj. bílá barva na těle mezi kohoutkem a ocasem a na bocích mezi lokty a zadní stranou pánevních končetin
- Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata.

Prevzato z http://www.kchbo.com